Matzal si ale celý trest neodpykal. V polovině padesátých let byl s mnohými dalšími nacisty předán do NSR, kde byl samozřejmě propuštěn na svobodu.

Život se vracel pomalu do normálních kolejí. Současně s tím československé orgány pátraly a zatýkaly nacisty, zrádce, kolaboranty a přisluhovače nacistů, kteří se provinili proti československému lidu.Ve Vyškově byl vydán zatykač na 24 takových delikventů, z nichž většina byla nalezena a spravedlivě souzena.

Také vyškovský vládní komisař Karel Matzal neunikl spravedlnosti. A tak se již 6. června 1946 sešel ve Vyškově v Besedním domě mimořádný lidový soud z Brna a podrobně posoudil jeho činnost a vinu.

Uznal jej vinným, že využíval svého postavení, aby podporoval a propagoval nacistické hnutí, aby tak rozvrátil mravní, národní a státní uvědomění čs. lidu, že zavinil ztrátu 17 životů vyškovských občanů a způsobil městu i značné hmotné škody. Za tyto zločiny proti státu, osobám a majetku, jakož i za zločin udavačství byl Matzal odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři, ke ztrátě občanské cti a k náhradě nákladu trestního řízení s tím, že trest bude odpykán v pracovních oddílech. Současně bylo vysloveno propadnuti jeho majetku ve prospěch státu. Tím byla uzavřena jedna z nejdramatičtějších historických kapitol Vyškova.

Proces s Matzalem probíhal stejně jako s ostatními válečnými zločinci v té době. Prostě nic nevěděl a nic, co mu nebylo průkazně dokázáno, nepřiznal. Sám podle výpovědi nečetl Mein Kampf, nevěděl, že Hitler prosazuje germanizační politiku proti Slovanům, neznal program SdP ani NSDAP, jejichž byl členem, nečetl nacistické noviny a přitom byl propagandaleiter – prostě on nic – on muzikant – to všechno ti druzí.

Také ti však přišli na program. Postupně se konaly procesy s oběma vyškovskými okresními hejtmany a dalšími nacisty a také s místními kolaboranty. Nebylo jich mnoho, ale i tak byli skvrnou na čistém štítu Vyškova. Není nutné se k jejich jménům a činům vracet. Matzal si ale celý trest neodpykal. V polovině padesátých let byl s mnohými dalšími nacisty předán do NSR, kde byl samozřejmě propuštěn na svobodu. Tam také před několika lety zemřel.

Tak skončil jeden z mnoha malých „vůdců,“ členů a funkcionářů nacistické strany, kteří rozhodovali často i o životě a smrti českých občanů a byli připraveni poslušně a důsledně plnit zločinné plány a rozkazy vyšších vůdců až do konečné likvidaci českého národa.

Svým každodenním, často nepředvídaným a nepochopitelným rozhodováním a jednáním stupňovali napětí a znepříjemňovali životní podmínky českého obyvatelstva již tak postiženého těžkými podmínkami válečných let. Přes veškerou snahu se jim však cíle germanizace nepodařilo naplnit a konec všem zrůdným plánům učinilo vítězné zakončení války spojeneckými armádami a potrestání vedoucích činitelů německé říše.

Nemáme informace o tom, že by se alespoň několik tzv. sudetských Němců dobrovolně přiznalo, že v době před druhou světovou válkou a v jejím průběhu páchali zločiny na Češích. Víme o tom, že mnozí ze sudetů byli ve Freikorpsu, gestapu, SS, SD, NSDAP, tedy ve zločineckých organizacích. Dokonce někteří členové HJ v tzv. protektorátu, přes svůj chlapecký věk, se zúčastnili vraždění českých vlastenců na více místech. Němci, za pomoci sudetských Němců, chtěli náš národ zničit. Genocidu na našem národu nemohli dokončit. Byli poraženi na všech frontách. 360 000 obětí jejich zločinů nesmíme nikdy zapomenout.

V době po válce bylo hodně tzv. sudetských Němců, kteří se dopustili zločinů proti republice a jejím občanům, propuštěno z vazby nebo nebylo proti nim vůbec zahajováno trestní stíhání, pokud jim za spáchané zločiny nehrozil trest deset let a více. Byli vráceni svým rodinám a s nimi také šli do odsunu. Nevíme, že by za takovéto vysoce humánní jednání čs. orgánů, některý z takto omilostněných Němců tehdy poděkoval a později se veřejně i podělil o radost z jemu takto darované svobody.

B. Sobotka, předseda vlády ČR, tzv. sudetské Němce prohlásil za spojence. Skutečně se chovají jako spojenci? Podíváme–li se na jejich současný program, pak můžeme lehce zjistit, že jeho plná realizace by mohla nás dovést až k novému Mnichovu. Čteme–li projevy některých předáků „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nebo jejich německých ochránců či stoupenců, zjistíme, že z nás dělají zločince, a to jak válečné, tak i proti lidskosti či dokonce genocidní. Tak se spojenci nechovají. A to by měl vědět i předseda vlády ČR. On i jeho vláda by se měli rozhodnout, zda jejich spojenci jsou sudeti nebo český lid a podle toho jednat.